Povyprávím vám jeden příběh.

9. června 2013 v 13:33 | cassie
Povyprávím vám jeden příběh. Někomu může připadat zdlouhavej, nudnej a nezajímavej.

Je to jeden z příběhů, který vznikaj jen někdy. Hodně jich vznikne v afektu, horší pak je, když ho píšete s odstupem a objektivností. Takový příběhy bolej nejvíc, protože si je naplno uvědomujem a fakta nemůžem omluvit smutkem nebo vztekem. Tak to prostě je.

Povyprávím vám příběh o tom, jak je někdo přinucenej chodit po zemi, i když by mohl vzlítnout. O tom, jak těžký je uříznout si ty křídla, který se rozevíraj a jsou připravený k vzlítnutí. Povyprávím vám příběh o tom, jak vypadá, když člověk vyhraje a nesklidí žádný ovace.

Moje ségra chtěla být od 7 let doktorka. Dneska studuje prvním ročníkem lékařskou fakultu. V duchu se ptám, jestli taky někdy toužila po něčem jiným, prostě astronautka nebo princezna... nebo fakt byla už na začátku tak rozumná a věděla, co chce? Jestli jo, tak se ptám sama sebe, kde byla u mě chyba.

Nikdy jsem přesně nevěděla, co chci dělat, ale ve 14 letech, kdy jsem ještě rostla a začala hubnout, sem byla přesvědčená, že se stanu modelkou....:)... já vím.

Když ono to nebylo takovýto přesvědčení, že o něčem sníte. Já sem se protě podívala do zrcadla a viděla se tam. Jak jdu po molu a mám nepřítomnej výraz a máma je na mě hrdá.

A sami asi víte, že když jste o něčem tak strašně moc přesvědčený, že s jinou alternativou nepočítáte, pád na zem je o to tvrdší. Doteď jsem se s tím nevyrovnala. Nějak nemůžu.

A najednou zejtra maturuju a už mám podanou přihlášku na univerzitu a všechny moje sny, který dřív byly jistejma a stoprocentníma plánama, jsou někde v háji ulítlí v héliovejch balóncích.

Nemám nejmenší tušení, co budu jednou dělat. Nejhorší ale na tom všem není co, že nevím, co budu dělat, nýbrž to, že je mi to úplně jedno.
Povyprávím vám jeden příběh o holce, co vezme první nabídku, co se jí namane. Povyprávím vám příběh o nešťastný holce.

A když zafouká vítr a otvře stránky módního časopisu, je to jako jed na moje sny.

Povyprávím vám příběh o jedný naivní holce, která ztratila iluze a všem je to jedno.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Michaela Michaela | Web | 26. června 2013 v 14:59 | Reagovat

To znám, taky jsem chtěla být kadeřnicí, delegátkou, učitelkou.. A teď jsem přijatá na VŠ na sociální práce, který mě nebudou bavit

2 Taras Taras | Web | 6. července 2013 v 13:14 | Reagovat

zlato drž se.. kam jdeš? :)

3 Lady Margaret Lady Margaret | Web | 7. července 2013 v 18:39 | Reagovat

Jenom oznamuji, ze jsem zpet! :D pak si prectu tvuj clanek, az budu mit cas :)

4 Lady Margaret Lady Margaret | Web | 15. července 2013 v 14:47 | Reagovat

uu.. zaltoo :/ taky jsem chtela byt modelka a kdyz jsem zjistila, ze na to nemam vysku, bylo to hrozne! ale ted nejak ziju a snazim se mit svoji skolu nejak rada. hledam dalsi veci, co me delaj stastnou a rikam si, ze treba to neco, co me dela stastnou mi zustane... uvidis, treba se naskytne neco lepsiho :)

5 Avery Avery | Web | 15. července 2013 v 17:24 | Reagovat

Oh, Cassie, usměj se zlatíčko, nic nevzdávej tak rychle a tak brzo. Něco ti musím říct. Byla a jsi moje pro ana maminka, u které mám pocit, že mě vždycky podrží, už jen to, že jsem u tebe na blogu ve mě vyvolává pocit, že to dokážu, si moje inspirace, jsi jednou z těch nejlepších z nejlepší a měla by sis to uvědomit. Mám tě ráda ;3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama