Únor 2012

27.2.12 sometimes it lasts in love but sometimes it hurts instead.

27. února 2012 v 23:02 | cassie |  Float.
Hello ladies.

Přemýšlela sem o tom castignu na Elite Model. Předem vím, že nemám šanci... chcou min. 170 cm... apochybuju že ve svých 18 ještě 8cm vyrostu. Nejsem naivka. Sem, ale ne zas taková.

Když já nechci sedět doma se založenýma rukama a jen fňukat, že se mi nesplnil můj velkej sen, chápete? Aspoň zkusti se to má...

Nemůžu se s tím pořád vyrovnat, něco udělat musím. Snad mi ta odhodlanost a odvaha zůstanou...




Maybe we're not supposed to be happy. They are.

26. února 2012 v 20:16 | cassie |  Skinny.

""Mabye we like the pain. Because without it; we just wouldn't feel real. What's that saying? Why do I keep hitting myself with a hammer? Because it feels so good when i stop." (M.G.)



26.2.12

26. února 2012 v 19:56 | cassie |  Float.
Krásný večer dámy :))

Mám za sebou rušnej víkend. Jídlo v pohodě, jídelníčky sem nestíhala psát.Od zítřka už zase budu...

Za chvíli budou zase castingy na Elite Model Look. Každej rok o tom přemýšlím,ale nikdy sem nenašla odvahu se tam aspoň jet podívat, natož zúčastnit.

Proto si tentokrát dávám cíl. Když se mi podaří zhubnout na min. 51 do castingu, půjdu to zkusit za každu cenu...

... za sen se má bojovat, i když je to předem prohraný, nemyslíte?...



A co vy, slečny, máte s tím nějakou zkušenost? Šly byste do toho? :))

23.2.12 aneb kdy poznáme, jak moc je příliš?

23. února 2012 v 23:17 | cassie |  Float.
Krásný večer slečny.

Byla jsem dnes na té akci a jedna holčina tam měla proslov. Mluvila na téma "těžkost volby". Na konci řekla, že když si něco vyberem, musíme nýst následky. A některý rozhodnutí že sou na celej život... a že je jenom na nás, co si vybereme, protože s tím pak budem žít a z toho budem muset vytěžit to nejlepší, ať už se rozhodnem jakkoli, nesmíme toho litovat.

A že prý su zasloužíme to nejlepší.

Jenže mně to nejde. Cokoli si vyberu, je to špatně. Musela sem se smát.

Víte, denně se dřu ve fitku. Nejím sladký ani tučný. Stejně sem tlustá a mohutná.
A pak se postavím vedle kámošky, co má o 10cm víc, cpe se kitkatama, v životě neudělala jedinou sklapovačku a mohla by jít z fleku dělat modelku.

Fér?



22.2.2012 aneb hamlete, tvá otázka je úplně bezpředmětná.

22. února 2012 v 23:13 | cassie |  Float.
Krásný večer, ladies. Omlouvám se za tak dlouhou absenci, ale stalo se toho moc... nebo se vlastně nestalo nic. Však to znáte.


Anyway, asi čekáte, že napíšu, že sem přes období, co sem byla pryč, jenom žrala. A je to právě naopak.

O víkendu sem se vážila a mám 55,4kg. To jde. Cíl je 51 do konce dubna a přijde mi to jako nesplnintelný. Každej víkend budu přidávat váhu, uvidíme jak to půjde.

Jím teď zdravě, snažím se, přes den si říkám, jak se dobrá, jak sem jedla pravidelně, že je dobře, že jím pravidelně.. a pak přijde večer a já ležím v posteli a brečím a polykám slzy, protože se za to nenávidím! Nenávidím se za to, že jím, nenávidím se, nenávidím a nikdy se nesmířím s tím, jakou mám postavu. Vy všichni okolo, říkejte si co chcete, nevíte nic.

Už víc jak měsíc mě zve pan E. na večeři... vždycky se nějak vymluvím, ale ty výmluvy sou čím dál trapnější...

... ale radši bych se rozešla s klukem, než bych před ním měla sníst pizzu. Nedovolím, aby viděl, jak se moje špkeatý nařvaný tělo láduje jídlem, aby bylo ještě obéznější...

Nesnáším se za to, ale nehodlám to v nejbližší době měnit.

Na prvním místě je postava, pak až všechno ostatní.

Zítra jdu na nějaké vyhlášení soutěže a je to docela prestižní, bude tam hodně jídla... bude to zkouška zítra, držte pěsti.


13.2.12 aneb dneska Věnceslav, zítra Valentýn, je to jedno.

13. února 2012 v 23:28 | cassie |  Float.
Hello ladies:)


Dnešek docela na nic, nešla sem do školy, byla sem u doktorky... a nic novýho. Chybí mi pan E. a to jsem ho viděla včera a zase ho uvidím až v pátek... pan O. je daleko a zatím se vzdaluje, je to dobře... O víkendu napíšu váhu.





12.2.12 aneb i miss old times so fucking much

12. února 2012 v 13:22 | cassie |  Float.
Je zvláštní, jak starý věci, lidi a pocity ztrácej lesk. Nepřijde vám?

Jejich důležitost je po čase tak nedůležitá,až vás to děsí... a já se otáčím a ptám, kam se to všechno podělo?

Co dřív znamenalo všechno, je teď nic.

Střípky a útržky...

Pamatuju si, když sem chodila do rytmiky, jako malá. Sestra tam chodila taky. Na závěrečném vystoupení tančily na skladbu "Bublinka", pobíhaly tam hubené v trikotkách a byly tak ladné. Hlavně ségra... jak na ni máma byla pyšná. Pak přišlo naše vystoupení. Šikovné hubené holky z naší skupiny tančily v předupřevlečený za motýlky... a víte, kde sem byla já? Byla sem mravenec, vzadu, s kládou. Tlustej hnědej mravenec. Znechucenej pohled mámy, soucitnej pohled táty a výsměšnej pohled ségry.

Udělám cokoliv, abych se tím odporným tlustým mravencem nestala znova. Cokoliv.


Dneska dopíšu jídelníček.
Posledních pár dní jím krásně.

Give up on something good for something better.

10. února 2012 v 9:44 | cassie |  Skinny.

"At the end of the day, faith is a funny thing. It turns up when you dont really expect it. It's like one day you realize, that your fairy-tale may be slightly different than you dreamed." (M. G.)


8.2.2012 aneb chtít nestačí

8. února 2012 v 20:40 | cassie |  Float.
Hello ladies,

mám zánět dutin. Doktorka mi teď dělá laser, ale jestli to nepomůže, bude mi je muset píchat. Pecka.

Včera sem byla lyžovat, se ségrou jejím přítelem a ještě jedním klukem.

A ano, zde vyvstává malý problém. Mám pana E., je skvělej, vidíme se každej pátek a sobotu (jsem přes týden na intru) a včera sem totálně a neplánovaně spadla do humoru krásnýho, dospělýho, pracujícího modrookého pana O. Asi o tom neví, píšeme si, je z jinýho města a občas se potkáme, protože je to kamarád mý ségry.

Nevím, co mám dělat. Příde mi hnusný být s panem E. a přitom vědět, že chci někoho jinýho.


S jídlem se teď snažím, vidím to v nejbližší době i na hladovku.





6.2.2012 aneb i keep going

6. února 2012 v 23:09 | cassie |  Float.
Hello ladies.

Říká se, že když něco nemůžete změnit, musíte se s tím smířit. A když se s něčím nemůže smířit, musíte to změnit.

Co když se nemůžu smířit s něčím, co nikdy nezměním?

Co pak? Co mám dělat?

Od zítra:

Voda.
Zelenina.
No sladkosti.

EDIT! Scarlett, jsi moje hvězda.:* Ani nevíš, jak mě tvůj koment k mýmu blogu potěšil. Doufám, že si tohle přečteš:)))


2.2.2012 aneb sometimes the only way out is always thourgh

2. února 2012 v 22:05 | cassie |  Float.
Hello, ladies.

Žít bohužel neznamená žít šťastně. A existujou nevděční lidi, jako sem třeba jí, kterejm pouze "nějak" žít nestačí.

Říkat, že takhle jste spokojení, je lež. Sorry, ale je to tak. Dřív nebo později si to všechny uvědomíme.

Řekla sem si, že skončm s hubnutím. Zrušila si blog, vymazala všechny thinspo obrázky, neřešila sem jídlo. Chtěla sem být dospělá, zodpovědná a cíl hledat v něčem jiným, než je hubnutí.

Bohužel/Naštěstí sem zjistila, že dokonalost má jen jedinou podobu. Ne, dokonalost neexistuje. Ale být hubená je jediná podoba, která se k ní přibližuje. Jen tak budeme téměř dokonalé.

Teď už se nevzdávám, i kdyby každej novej den měl bejt začátkem. Ať klidně je, ale poraženej není ten, co prohrává, ale ten, co se vzdá.

A to já nejsem.


Dneska 10 hodin ve škole, sem vymáčknutá, jídelníček nic moc. Jedem dál, o víkendu váha.


1.2.2012 aneb "Až ti bude úžko, otoč se čelem ke slunci. Všechny stíny budeš mít za zády." (J.W.)

1. února 2012 v 21:33 | cassie |  Float.
Hello ladies,

dneska první den po nemoci a sem úplně hotová. Naštěstí jsem dobrala poslední antibiotika a snad! snad už to bude lepší.

Rozhodla sem se, že hned ze začátku najedu na striktní režím po 3 hodinách. Uvidíme, jak to bude fungovat...

... víte, je mi tak nějak smutno. Smutno po tom, když jsem hladověla a vůbec neměla hlad. Kdy odhodlání bylo větší a žaludek menší. Moje postava užší a krásnější... pamatuju si, ten pocit, když jsem si prohlížela thinspa a tak nějak věděla, že tak jednou budu vypadat... víte, je to tak dávno. Příde mi, že se sen rozpadá jak domeček z karet a neuděláme nic. Jakobysme pustili balonek naplněnej heliem a už ho nikdy nechytili... myslela sem si, že se sny plní a myslela sem si, že zrovna mně to vyjde... sranda, že?... je mi po tom smutno.