Listopad 2011

30.11.11

30. listopadu 2011 v 22:52 | cassie |  Float.
Krásný večer...

Dneska byl dlouhej den a já sem tak nějak večer usnula... někdy se přes den cítím, jako by mi bylo tak 100 let... tak unavená, tak vyčerpaná, tak znuděná životem a sama sebou... ve škole nic moc, mám pocit, že ztrácím kontrolu. V pondělí píšem písemku z deskriptivní geometrie a vůbec se nechytám, uvidíme...

Doufám, že se máte líp;)



29.11.11

29. listopadu 2011 v 22:53 | cassie |  Float.
Krásný večer, krásné slečny.

V první řadě vám chci moc a moc poděkovat, že tu jste. Pro mě. Oceňuju to víc než žlutý ferrari, nebo jak se to píše. ;)

Pár faktů pro začátek:

1. 13. 12. je ta přehlídka, asi nemusím dodávat, že bych potřebovala zhubnout na takových ideálních 50kg...

2. jsem tlustá

3. chci držet hladovku, ale nemám na to sílu, hodně se držím, ale pak mi je špatně a něco málo si prostě dám... nějaké tipy, rady? :) užitečnost 100%

4. Pro slečny, které se ptaly, kolik vážím - nevím to přesně, nemám odvahu si na tu proklatou váhu stopnout. Každopádně se to teď pohybuje okolo 55kg, což je ke 162cm, řekněme, šokující.

5. Chcete fotky? :) Máte je mít. Teď jsem na intru a nemám tu foťák, ale až přijedu domů, slubuju že (hopefuly!!!) něco nafotím. Ať se pokocháte obézním tvorem :)

6. Škola je sračka.

Vaše C.



28.11.11

28. listopadu 2011 v 18:33 | cassie |  Float.
Krásný večer, hubeňulky...

omlouvám se několikadenní absenci, ale vůbec jsem nestíhala.

Tak abych to tak nějak shrnula...

... friday night was a cindarella night. Aneb prý jsem byla nejkrásnější, vlasy od kadeřnice, večerní make-up, krásná chůze, můj typický úsměv. Prý jsem byla nejkrásnější. A kde Popelka skončila? Ve 3 ráno brečící na záchodě, jak může být někdo tak tlustej jako ona... Nebyla jsem jako Popelka, a nikdy nebudu, protože Popelky nejsou tlustý.

Bojuju dál, takhle to nenechám. Nemůžu být takhle nechutně tlustá.

Dlouho jsem se nevážila, nemám odvahu, a bojím se, že bych byla zklamaná...

Doufám, že mě neopustíte, i když já vám opouštím každou chvíli

C.



24.11.11 aneb 1 den do plesu

24. listopadu 2011 v 22:32 | cassie |  Float.

... nemám anorexii.

Sice...
... chytám deprese po každém kousku jídla a nejradši bych ho ze sebe hned vyzvracela, vycvičila i když jsem zrovna třeba v autobuse, vážím se každý den a nikdy bych nikomu neřekla, kolik vážím, bojím se podívat do zrcadla, protože v něm vidím špakté monstrum, i když mi každý říká, že jsem krásně štíhlá (lháři, nevěřím jim), počítám si kalorie a když se přejím, chcu se zabít, nebo zahrabat do země minimálně 10000m hluboko, stanovuju si cíle, který nemůžu splnit a dokážu si 5h vkuse prohlížet thinspo obrázky a do vyčerpání brečet, jekej sem tlustej looser, někdy nejím a cítím se líp, nikdy se nesmířím s tím, jak vypadám a to je mi 18 let, perfect.

... ale nemám anorexii, protože jsem nechutně tlustá.



23.11.11 aneb 2 dny do plesu

23. listopadu 2011 v 20:30 | cassie |  Float.
Krásný večer, dámy!

Uuuf, takže řeč /úspěšně/ zvpádnuta! Jsem docela spokojená, ale byla sem teda fakt nervózní. Ruce se mi klepaly... no uvidíme, jak to dopadne, zda postoupím, či ne! Lepší by snad bylo nepostoupit :D takový stresy mi neprospívaj!




22.11.11 aneb 3 dny do plesu.

22. listopadu 2011 v 22:47 | cassie |  Float.
Krásný večer:)

jak už to bývá, život je jeden velkej stres. Zítra mě čeká ta řečnická soutěž... upřímně řečeno- mám strach jak prase. Ne kvůli tomu, že bych to neuměla, nebo si nebyla jistá tím, co říkám, ale spíš kvůli tomu, že se hrozně moc stydím.

Za sebe, jak vypadám, za to, že sem tlustá... budou si mě prohlížet a hodnotit a... mám z toho prostě špatnej pocit...

Jinak zbývají 3 dny do plesu, tak jsem si říkala, jestli bych třeba ve čtvrtek neměla dát hladovku, abych se cítila líp a měla prázdné bříško na pátek, nebo jíst jenom zeleninu... ještě nevím, dám vám vědět :)

Držte se!
"Perfect girls exist."



21.11.11 aneb 4 dny do plesu

21. listopadu 2011 v 22:32 | cassie |  Float.
Omlouvám se, slečny, ale máme toho teďka ve škole přímo jak nas...vy víte, kolik.

Jinak jídlo v pohodě, nepřejedla jsem se a jím v normě.

V pátek je ples, budu mít krásné upnuté mini šaty... a abych si je mohla oblíct a cítit se v nich skvěle, musím proto něco udělat. Mám ještě 4 dny.

... so, let's get ready.







17.11.11/sometimes your dreams just dont matter.

17. listopadu 2011 v 22:52 | cassie |  Float.
Krásný večer, slečny...

.... dneska je divnej den. Je mi nějak blbě, ani nevím jakto. Zítra mám jít na akci, tak ještě uvidím, jak mi bude... příští týden mě čeká řečnická soutěž, mám už napsanej text,ale upřímně, mám strašnej strach... vždycky když mám nějak mluvit veřejně o věcech, o kterejch si nejsem jistá, udělaj se mi takový blbý červený fleky ve výstřihu, fakt trapas, asi si budu muset dát nějakej šátek...///aaaa už vidím, jak se tam potím a červenám!!



16.11.11/ sometimes letting go needs more power than just a useless dreaming.

16. listopadu 2011 v 22:05 | cassie |  Float.
Krásný večer slečny;)

dneska zase 3 hodiny psychologie po sobě, fakt paráda, můžu vám říct. Docela mě to ale dělá worried, abych řekla pravdu. Bereme teď Sebereflekci a Manipulaci... hodně musíme mluvit o sobě a osobních zážitcích. Někdy mi přijde, že se na mě učitelka dívá, jako by všechno věděla... jako by ve mně četla jak v otevřený knížce, jako by z toho, co říkám četla mezi řádky a konečně jeden člověk pochopil, co vším tím, co říkám, vlastně doopravdy myslím...

Jinak jídlo v pohodě, nic jsem nepokazila, jsem celkem spokojená;)

Jak se daří vám, princezny krásné, krásnější a nejhubenější?;)



15.11.11

15. listopadu 2011 v 14:48 | cassie |  Float.
Omlouvám se, slečny, jsem trapka.

V neděli jsem se fakt přejedla, byla tam čokoláda a ještě strašně moc hnusnejch věcí. Nechápu, jak jsem ohla jen tak selhat. Ode dneška začínám opět s jídelníčkama. V pátek možná půjdu na ples a fakt nechcu mít břicho jak balon. :/ Musím se trochu vzchopit a ne jen tak blbě depkařit. Protože depky a čokoláda mě fakt hubenou neudělaj. Achjo, doufám, že se máte líp...



Off

13. listopadu 2011 v 1:12 | cassie |  Float.
Epicky sem se přežrala.
Sem nechutná a měla bych se vzpamatovat.



10.11.11 aneb den třináctý

10. listopadu 2011 v 23:12 | cassie |  Float.
Krásný večer nebo dobrou noc (*nehodící se škrtněte),

je vtipný, nebo spíš tragický (ale ono to ve výsledku věci vyjde úplně nastejno) když stojíte jak debilek, usmíváte se víc než přihlouple, přikyvujete a s radostí příjmáte budoucnost, kterou vám nalinkovala rodina. děláte, že máte o tento obor zájem. tvaříte se zaujatě, geniální, úžasné, všichni jsou šťastní.

a ve skutečnosti chcete křičet, chcete hladovět, chcetě všem fucking říct, že takovej život nechcete, že pro tohle ste se nenarodili.

mami, chci být modelka, víš? a vždycyk sem chtěla. ale tobě je to jedno, neptáš se, neposloucháš, děláš, že neslyšíš. ignoruješ. bolí to

ale to je přece pro mě to nejlepší, že jo?



9.11.11 aneb den dvacátý devátý

9. listopadu 2011 v 21:51 | cassie |  Float.
Good evening,

dneska zdlouhavej den. Uff... jinak rýma je lepší, jenom trochu kašlu, snad to půjde k lepšímu.
Jídlo docela dobrý, nic supr, ale jde to...

Jak se vede vám, slečny? .) potřebovala bych nějakou pořádnou novou (th)inspiraci:)



8.11.11 aneb den dvacátý osmý

8. listopadu 2011 v 21:14 | cassie |  Float.
life, sweet life...

Good evening, ladies.

Především, strašně děkuju těm, co tu pro mě jsou. Každý váš komentář mě povzbudí a mám pocit, že somebody still cares.

Dneska se stalo něco neuvěřitelnýho.
Holky, já půjdu módní přehlídku!

Je to sice hodně amatérský a více méně nic, ale pro mě je to prostě taková malá výhra. Takový malý splnění snu, o kterým sem si vždycky myslela, že existuje jen v narnii, nebo tam někde, whatever.

Nemůžu tomu uvěřit, strašně se těším a bude to znít hodně blbě, ale díky tomu sem dostala další důvod snažit se dál. Něco dělat.

Jinak rýma pořád děsný, ale snad se to od těď už bude zlepšovat, nemůžu mluvit a dejchat:/ life sucks anyway




7.11.11 aneb den dvacátý osmý

7. listopadu 2011 v 19:45 | cassie |  Float.
Dobrý večer slečny,

moc se omlouvám za malý výpadek, ale měla sem trošku krizi a depku. Jistě čekáte, že napíšu, že sem žrala a přežírala sem horem dolem, ale právě naopak. Moc sem nejedla a pořád se držím... nevím, mám dost silnou vůli teďka, sama se divím. V neděli napíšu váhu...

Máme toho teďka hodně do školy, fakt už mě to nebaví. Připadá mi, že sem nějak na špatným místě a ve špatnej čas...co už.

Bojuju dál... zatím.

Sem nehorázně nachcípaná, ještě dneska půjdu na zumbu, ale do konce týdne už asi ne. Fuck, dík rýmo, umíš pěkně křížit plány.



3.11.11 den dvacátý čtvrtý

3. listopadu 2011 v 22:13 | cassie |  Float.
Nestěžuju si a nebrečím. Sny se neplněj vůbec, natož na počkání.












2.11.11 aneb den dvacátý třetí

2. listopadu 2011 v 23:17 | cassie |  Float.
Krásný večer, slečny.

Dneska jsem byla na očním. Doktorka mi řekla, že prej trochu šilhám. Hm, perfect :D.

Týjo, říkám si, jaktože jeden má všechno a ten druhej nic. Supr, bože, pěkně si to rozdělil, fakt gratulace. Cha, stejně neexistuješ, tak co.

Sem plesklá, ale někdy si představuju, jaký by to bylo, kdybych se narodila jako krásná. Vysoká, s dlouhýma lesklýma vlasama, s dokonalou pletí, s nevinnou panenkovskou tvářičkou, modrýma očima :)
Přihlásila bych se na casting do modelingový angentury, určitě by mě vzali. Nafotila bych peckový fotky, dřela bych se naoko s dietama, ale doopravdy ne, protože bych měla úžasnej metabolismus. Byla bych modelka. Máma by na mě byla pyšná. Kluci by mě milovali. Byla bych šťastná.

A kdo to dočet až sem, tak mu posílám pomyslné vyznamenání.



1.11.11(wow) aneb den dvacátý druhý

1. listopadu 2011 v 23:43 | cassie |  Float.
"Are you happy?" "Not really."

Krásný večer, slečny...

přemýšlela jsem. Proč tohle všecko?
Proč závisí vše na štíhlosti?

Když projdu kolem zrcadla, říkám si, jak sem strašně tlustá.
To není normální, ale nemůžu si pomoct.
Když vidím modelky a nádherné holky, nechápu, proč nemůžu být jako ony. Nechápu, proč se už na sebe budu vždycky dívat jako na "tu tlustou".

Před nějakým časem, ještě než jsem měla blog, jsem si řekla, že se od toho oprostím. Že přestanu chodit na hubnoucí blogy, nebudu sledovat modelky, nebudu sledovat, jak dokonalé jsou. Řekla jsem si, že začnu žít normální život. Bez blogu. Bez štíhlosti, bez kalorií. Že budu normální.

A takhle to dopadlo. Jsem na to závislá a nikdy nepřestanu být, dokud nedosáhnu svého cíle.

Jenže... co mám dělat, když se můj cíl a sen zdá být, řekněme, zhola nesplnitelným?