true romance. svět plnej lidí, co spolu nemůžou být.

13. října 2013 v 17:17 | cassie |  Float.

Oh my love
what are we doing here
This little heart
Racing through the gates
Lighting up my cigarettes and counting out the change in our pockets
Tell me love
Will we ever know ourselves?

Here we are, true romance.
Here we are.



 

Pravda o neviditelnejch holkách

13. října 2013 v 12:46 | cassie |  Float.
Dobré ránko, slečny,

právě jsem se probrala po včerejším mejdanu a musím říct, že se mi ani nechce zvracet z těch tequil, ale z tý hlady učebnic na stole, který mě dneska čekaj.

život je krutej, no. co s tím naděláš.

Důležitý ale je se z toho neposrat, jak říká moje kolegyně v práci, a má pravdu.

Moje spolubydlící je vysoká dlouhonohá blondýnka s modrýma očima, perfktníma vlasama a angličtinou. Přijdu si vedle ní jako popelka, až na to, že popelka byla hezká. To, že jsme na sobotu naplánovaly společnej mejdan, prostě vyrazit ven, jsem věděla už od začátku, že to byla osudová chyba. Jak přede mnou stála v tý krátký kytičkovaný sukni a botách naodpatku...prostě konec.

Když sme byly v baru, všichni chlapi a kluci koukali na ni. Bylo to dost frustrující. Někdo za ní přišel, dal se s ní do řeči a ona: "Ale je tu i má kamarádka.." Připadala jsem si jako naprostý nicotný ošklivý debyl. Ano, píšu debyl s tvrdým y, protože to je opravdu nejhorší stádium debyla.

Pravdou je, že s takovou holkou prostě nemůžete jít na tah.

Pak se do hry přidal její bývalý přítel, který je naprosto sexy a vypadá jak edward cullen, ale "ona ho prostě už nechce".
No je pravda, že byl arogantní jak diskokoule. Ale k sežrání.

Večer skončil tak, že mi oznámila, že jde spát k svému bývalému(ehm), kterého už opravdu nechce (ehm ehm).

Fajn, dělejte si co chcete, lidi, ale je to hnus. Kdybych byla aspoň hezká. A nebo chytrá. Úplně nejhorší je, když jste obyčejný, úplně úplně průměrně obyčejný, jste tak obyčejný, že jste ve skutečnosti neviditelný.


24.9. den čtvrtý, nová spolubydlící

24. září 2013 v 23:04 | cassie |  Float.
Dobrý večer hubeňulky,

tak přišel soudný den a mně přijela spolubydlící. Ano, přijela do krásného bordýlku, to Vám teda říkám :D... ale tak, vypadá, že jí to moc nevadí.

Jedla jsem dnes pěkně, musím se pochválit, jen akorát málo piju, nějak mi ta voda tam nejde natlačit... zítra do práce, už teď se mi nechce vstávat.

Sn: Bebe sušenky, dětská přesnídávka
Sv: Jablko
O+V: 10 kousků sushi s lososem
V: Malý kousek pizzy s houbama

 


23.9. Den třetí, tak obyčejná, že ji skoro není vidět.

23. září 2013 v 23:23 | cassie |  Float.
Krásný večer hubeňulky,

svět je nanic. A jediný, co nám zůstalo je mátovej čaj a hubnutí. Tak se do toho musíme pustit s vervou, aby život za něco stál.

Za chvíli mi začínaj přednáčky a povinný cvičení, i když sama nevím, kdy a na čem mám bejt.:))) welcome to the real world of university.

Jsem strašně sama. Už nevím co to je držet někoho za ruku, s někým se líbat. Zanevřela jsem na lásku a zamkla svoje srdce. Všechno stejně vždycky končí stejně. Ne?

Nevím, jak to popsat. Svět byl dřív jinej a všechno se zdálo být lepší. Nečtěte noviny ani se nekoukejte na zprávy, protože zákonitě spadnete do deprese. Tak si pořád dokola čtu dívčí romány, co jsem četla ve 14 a bylo mi krásně. A když je čtu, je mi aspoň na chvíli krásně, jak mi bylo dřív. Svět byl jinej a my sme byli lepší.

Holka vedle v pokoji strašně kašle. Přehlušuje to i sluchátka.

Dobrou noc


Sn: BeBe sušenky čokoládové, mátový čaj
O: Kousky kuřecího masa, bramborová kaše- miniporce
Sv: Hruškojablíčko, 2 mrkve
V: Špagety, sýrová omáčka + sojové kousky

Pohyb: Nic, brzy bude zase fitko:)



20.9.2013 Den nula

20. září 2013 v 22:38 | cassie |  Float.
Drahé krásné a hubené,

tento článek jsem nazvala jménem Nula, neboť tohle je přesně den, kdy se můžete konečně od něčeho odrazit, v mém případě konkrétně od úplné nuly. Náhodou, ano zní to směšně, že jsem náhodou narazila na svůj blog a připomněla si období, kdy jsem ještě za něco bojovala a věřila, že jednou budu krásná.

Tak tady je Cassie znova, o dva roky starší, s 60 kily živé váhy. Ano, je to tak. A pojídání brambůrku a čokolády mě z toho a ještě někam dál jaksi nedostane.

Tím pádem se opět hlásím, sice s plným břihem ale také s notnou dávkou nového odhodlání a víry v lepší budoucnost.

... dělám si srandu, začíná podzim a mě už ten déšť leze na mozek. Jednoduše řečeno musím shodit.

Je mi naprosot jasné, že většina z vás už dávno neví, kdo jsem, nebo snad čím jsem kdysi byla. Je čas začít znovu, ale novej blog si zakládat nebudu, myslím že naše neúspěchy bychom neměli házet za hlavu, ale čelit jim a mít je stále na očích, aby nám připomínaly, co sme udělali špatně.

Tak konec filozofie a zítra se jedou jídelníčky- mám jednoduchá pravidla. Jíst po 3 hodinách, hodně zeleniny a ovoce, žádné smažené a sladké.

Také bych chtěla zmínit, že se mi poslední dobou moc moc pokazila pleť, a mám takové neblahé podezření, že je to tím, že vůbec necivčím a, promiňtě mi tento výraz, žeru jak nezacpaná.

Vaše, sice tlustá, ale stále Cassie:)

Povyprávím vám jeden příběh.

9. června 2013 v 13:33 | cassie
Povyprávím vám jeden příběh. Někomu může připadat zdlouhavej, nudnej a nezajímavej.

Je to jeden z příběhů, který vznikaj jen někdy. Hodně jich vznikne v afektu, horší pak je, když ho píšete s odstupem a objektivností. Takový příběhy bolej nejvíc, protože si je naplno uvědomujem a fakta nemůžem omluvit smutkem nebo vztekem. Tak to prostě je.

Povyprávím vám příběh o tom, jak je někdo přinucenej chodit po zemi, i když by mohl vzlítnout. O tom, jak těžký je uříznout si ty křídla, který se rozevíraj a jsou připravený k vzlítnutí. Povyprávím vám příběh o tom, jak vypadá, když člověk vyhraje a nesklidí žádný ovace.

Moje ségra chtěla být od 7 let doktorka. Dneska studuje prvním ročníkem lékařskou fakultu. V duchu se ptám, jestli taky někdy toužila po něčem jiným, prostě astronautka nebo princezna... nebo fakt byla už na začátku tak rozumná a věděla, co chce? Jestli jo, tak se ptám sama sebe, kde byla u mě chyba.

Nikdy jsem přesně nevěděla, co chci dělat, ale ve 14 letech, kdy jsem ještě rostla a začala hubnout, sem byla přesvědčená, že se stanu modelkou....:)... já vím.

Když ono to nebylo takovýto přesvědčení, že o něčem sníte. Já sem se protě podívala do zrcadla a viděla se tam. Jak jdu po molu a mám nepřítomnej výraz a máma je na mě hrdá.

A sami asi víte, že když jste o něčem tak strašně moc přesvědčený, že s jinou alternativou nepočítáte, pád na zem je o to tvrdší. Doteď jsem se s tím nevyrovnala. Nějak nemůžu.

A najednou zejtra maturuju a už mám podanou přihlášku na univerzitu a všechny moje sny, který dřív byly jistejma a stoprocentníma plánama, jsou někde v háji ulítlí v héliovejch balóncích.

Nemám nejmenší tušení, co budu jednou dělat. Nejhorší ale na tom všem není co, že nevím, co budu dělat, nýbrž to, že je mi to úplně jedno.
Povyprávím vám jeden příběh o holce, co vezme první nabídku, co se jí namane. Povyprávím vám příběh o nešťastný holce.

A když zafouká vítr a otvře stránky módního časopisu, je to jako jed na moje sny.

Povyprávím vám příběh o jedný naivní holce, která ztratila iluze a všem je to jedno.



28.3. Photos, vstup na vlastní nebezpečí

28. března 2013 v 10:23 | cassie |  Float.
Hello laides,

tak přidávám aktuální fotky, samozřejmě žádná kvalita, aby náhodou nikdo nic nepoznal, no vždyť to znáte.

Myslím si, že to není zas až takový děs, musím zamakat na bříšku. Pěěěěkně se mi povoluje pomalu, jako nějaký mamině:D.. co myslíte?



27/3 V kupě sněhu, v hromadě učení, s novým elánem!

27. března 2013 v 1:48 | cassie |  Float.
Hello ladies,

na první den je to super! Jela jsem pěkně po třech hodinách a doufám, že po pár dnech zase najdu starou rovnováhu.



Sn: Jogurt+müsli, zelený čaj
Sv: Nic (Vstávala jsem pozdě)
O: Gnocchi s nízkotučnou sýrovou omáčkou
Sv: Nic
V: Rýže se špenátem a kousky uzeného lososa


Věčný návrat č. 38479509 tisíc.

26. března 2013 v 0:08 | cassie |  Float.
Kde je ta holka, co jedla jednou denně a milovala pocit hladu? Kde je ta holka, co měla cíl a byla odhodlaná si za ním jít? Nic se nezměnilo. Jen jsem starší a už ty moje výšiny nejsou tak vysoký.

Vracím se. Je čas stát se zase tou královnou s krásnejma nohama a plochým bříškem, po který slintaj všichni kluci:)

Někdy jsou věci tak jednoduchý, jen my si je děláme složitejma. A řešení nám leží přímo u nohou.

Čeká mě maturita a mám nervy, a nespím a je mi jedno, co jím.

Od zítřka bojuju znova.

Doufám, princezny, že jste na mě ještě nezanevřely!


Jinak to počasí:D ... co dodat, už ani slova nestačí.

Es tut wieder weh.

16. února 2013 v 23:51 | cassie |  Float.
Nikdy nemůžem bejt dostatečně připraveni na ten pocit, když naposezení sníme celou čokoládu.

Nikdy nemůžem bejt dostatečně připraveni na ten pocit, když si zase v sedě začnem od břicha odtahovat trička.

Nikdy nemůžem bejt dostatečně připraveni na tu chvilku ve zkoušecí kabince, kdy vám najednou dojde, že ste zase tlustí.

Nikdy nemůžem bejt dostatečně připravení na ten odraz v zrcadle, ve kterým se slzama rozplývá všechno úsilí, promarněný nadějě a sny, probdělý noci.



A bolí to moc.


Ať předstíráme jakkoli, že sme takhle šťasný, já vím jak to je. A to, co teď vidím v zrcadle mě tak neuvěřitelně zraňuje a sem z toho tak zklamaná, že občas nemůžu popadnout dech. Zklamaná. Neuvěřitelně zklamaná.



Pomozte mi. Já nemůžu dál. Jak je to dlouho, co sem napsala jídelníček?


Už nemůžu.


Kam dál